Minihry, část 1/2

Minihry, jednoduché a krátké hříčky, jsou tu s námi odjakživa. I první arkády by dnes byly považovány za minihry. Minihry se nejčastěji vyskytují ve freewarovkách, ale obsahují je i mnoho velkých titulů, na což se podíváme v první části článku.

Minihry se v hratelnosti od plných her, např. RPG nebo FPS, v lecčem liší. Zaprvé jsou většinou rozdílné, takže dokážou hraní zpestřit tak, aby nebylo stereotypní, což je velmi důležité obzvlášť u FPS, kde celou herní dobu střílíte. Příklad této vlastnosti je např. GTA: Chinatown Wars, kde jednou za čas musíte splnit mikrohru, která využívá dotykovou obrazovku Nintenda DS. Mě osobně se toto moc nelíbilo, ale to je na jindy a ostatní si to pochvalovali. Velmi komplexní hry minihry neobsahují právě kvůli tomu, že hratelnost je většinou dynamická a hráč má jiné starosti než jenom se dostat dál. Nedokážu si představit, že by v Civilizaci nebo v Advance Wars byly minihry.

Pokud usoudíme, že každé hře prospěje nějaká překážka, která hráče vyzve, máme tu několik možností, jak toto splnit. Kromě miniher jsou tu také dva typy překážek, které se ve hrách vyskytují. První typ překážek, ve kterých jde spíše o koordinaci a reflexe (FPS, plošinovky), většinou dovolují měnit obtížnost, takže hráč si může najít obtížnost, která pro něj představuje výzvu a zároveň není frustrující. Na druhou stranu je samotný počet obtížností vždycky omezen, protože každá obtížnost vyžaduje extra práci balancování a testování, což se podepíše na rozpočtu hry. Kvůli tomuto je pro akční překážky pro vývojáře časově i finančně úsporné udělat minihru, kde stačí naprogramovat algoritmus, který bude pořád zvyšovat obtížnost (více nepřátel, obrazovka se rychleji pohybuje…), a hráč může hrát nekonečně dlouho.

Druhý typ překážek jsou všelijaké hádanky a řešení problémů, které se objevují nejčastěji v adventurách (ale jsou např. i v sérii HL). Jsou to buď-anebo překážky, které buďto překonáte tak, že vymyslíte správný postup, jak dál, nebo nemůžete ve hře pokračovat. Tyto překážky nejčastěji mohou za to, že se hráč zasekne a hru nedohraje (kolikrát jste si ve hře říkali: “Kam mám sakra jít?”). Tyto překážky mají oproti prvnímu typu nevýhodu v tom, že u nich nejde nastavit obtížnost, proto se někdo u nich bude nudit lehkostí, zatímco jiný bude zoufale bloumat, ve snaze zjistit, kam dál.

Minihry oproti klasickým překážkám excelují v tom, že jsou výzva pro všechny hráče. Téměř ve všech minihrách je vždycky získat vyšší skóre, splnit cíl rychleji, déle přežít atp. S tímto také souvisí fakt, že minihry mohou hře přidat na skill faktoru, což je důležitý hlavně u (MMO)RPG, které jsou kritizovány, že jde jenom o tom, kdo má vyšší level. Samozřejmostí je možnost minihru opakovat, pokusit se dostat vyšší skóre a být odměněn, pokud se to podaří. Tím pádem hráč má dobrou motivaci minihru opakovat, protože z úspěchu bude mít užitek i ve virtuálním světě. Příklad tohoto případu je Fable, který mi přišel velmi lehký. Naštěstí tam bylo pexeso jako minihra, kterou si postava mohla vydělat peníze. Mě to velmi bavilo a proto jsem to hrál doslova několik hodin a vydělal si tím majlant. Bylo to zábavný, výzva a vydělával jsem si tím peníze na in-game předměty.

Třetí výhoda miniher souvisí s okolním světem. Pokud jsou minihry správně umístěny, svět bude působit realističtěji a detailněji. Teď mám na mysli GTA, kde si doma na konzoli můžete zahrát jednoduchou arkádu.

Jak je vidět, minihry ve hrách nabízí mnoho výhod. Nabízí výzvu pro všechny hráče, jsou finančně nenáročné a mnoho hráčů je ocení. Navíc můžou povznést atmosféru světa.

Odkaz na druhou část

Celý článek

Nejdražší edice 14. 6. 2009

V tomto rozboru se podíváme na tyto edice: 10th Edition, Lorwyn, Morningtide, Shadowmoor, Eventide, Shards of Alara, Conflux a Alara Reborn. Co je to Nejdražší edice?

První tři místa se celkově lišila o méně než jednu korunu, proto jsou si prakticky shodná. Pořadí tedy vypadá takto:

1. Shadowmoor (107,7)
2. 10th Edition (107,3)
3. Lorwyn (106,8)
4. Eventide (105,8)
5. Alara Reborn (104,5)
6. Conflux (99)
7. Morningtide (88)
8. Shards of Alara (81)

Nejdražší karty na současném Standardu jsou tyto:

• Elspeth, Knight-Errant - 590
• Reflecting Pool – 590
• Mutavault – 540
• Bitterblossom – 490
• Figure of Destiny – 490
• Garruk Wildspeaker – 490
• Maelstrom Pulse – 490
• Thoughtseize – 490

Celý článek

Rekonstrukce Nejdražší edice

Nejdražší edice moc velký úspěch neměla. I přesto si ale myslím, že je to velmi dobrý nápad, který má potenciál být jak zajímavý, tak informativní, protože dokáže pomoc při výběru správného boosteru. Proto jsem se rozhodl Nejdražší edici zrenovovat a více se jí věnovat.

 

Nová nejdražší edice

Nejdražší edice měla několik mínusů:

• Ceny a tím pádem i výsledky byly neaktualizované.
• Pro běžného čtenáře, kterého nezajímá postup, tam bylo moc čísel a tabulek.
• Později jsem zjistil, že postup byl chybný (více dále)
• O Nejdražší edici vědělo moc málo lidí, kteří se kolem Magiců pohybují.
• Nešlo si přečíst, jak se ceny a pořadí vyvíjelo.

Tyto problémy jsem se rozhodl řešit. Jednou za dva měsíce vyjde nový rozbor, kde budou ceny aktualizované, ale budou tam pouze edice na současném Standardu (T2), protože starší edice už jsou celkem zbytečné, protože ceny jsou stálé a boostery nejsou tolik k sehnání. Postup vysvětlím dále, takže nebudu muset v samotných rozborech psát každý krok a výsledky budou přehlednější. Tím, že vždycky vyjde nový článek, se budete moc podívat na starší články a podle toho zjistit, jak se pořadí vyvíjelo.

 

Starý Postup

Dlouho jsem se snažil nalézt postup, který by byl bezchybný. Musel zahrnout faktory jako je to, že je třikrát větší šance, že v boosteru naleznete U než R, že je výhodnější, když karta stojí 50 Kč než 40 Kč i přestože 50 Kč už snižuje průměr, zatímco 40 Kč se do počítání nezahrnuje, že jednotlivé edice mají různý počet karet a tím pádem jinou šanci, že otevřete určitou kartu a nakonec že se v každém z osmi boosterů objeví Mythic Rare, ale potom už v boosteru nemůže být Rare. Vyzkoušel jsem několik způsobů počítání, např. spočítat průměrnou cenu jedné karty, spočítat průměrnou cenu každé rarity a potom použít poměr počtu v boosteru (10:3:1), počítat všechno jako Rare nebo postup, který jsem používal minule, ale každá měla svoje vady.

Dříve jsem výsledek u edic před Mythic Rare počítal tak, že jsem udělal tuto operaci:

px/a + 3yp/b

p = průměrná cena všech karet nad 50 Kč

x = počet R karet nad 50 Kč

y = počet U karet nad 50 Kč

a = počet R karet v edici

b = počet U karet v edici

Nebudu zde přesně popisovat, jak jsem na ní přišel, protože to zahrnovalo mnoho kroků krácení zlomků. Pokud vás to i přesto zajímá, tato rovnice vychází z tohoto postupu (je to zrovna počítání Eventidu).

Tento postup byl chybný, protože byl moc velký důraz na průměrnou cenu. Tím pádem se více vyplatilo, když karta stála 40 Kč než když stála 50 Kč. Když stála 50 Kč, tak už se počítala, zhoršovala průměr (p) a tedy i výsledek, přestože byl tím pádem vyšší i x nebo y. Jen si to sami zkuste na modelovém příkladu a uvidíte. Proto tento postup byl nekorektní a musel jsem vymyslet nový.

 

Nový Postup

Zpočátku musím upozornit, že výsledek v tomto způsobu počítání vyjadřuje něco jiného než minule. V předešlém postupu se výsledek rovnal průměrný součet cen všech karet nad 50 Kč v boosteru. Tentokrát to bude průměrný součet cen všech U, R, M (Mythic Rare) a C.

Také zmíním, že průměrnou cenu všech U pod 50 Kč počítám jako 10 Kč, všech R pod 50 Kč jako 25 Kč, všech M pod 50 Kč jako 40 Kč a všech C pod 50 Kč jako 5 Kč.

 

Rovnice u edicí bez M je následovná:

(s_R + 25a - 25m) / a + (3s_U + 30b - 30n) / b

 

Rovnice u edicí s M je následovná (abych to zpřehlednil, tak to roztrhnu na několik kroků):

R = (s_R + 25a - 25m) / a + (3s_U + 30b - 30n) / b + (10s_C + 50d - 50q) / d

M = (s_M + 40c - 40p) / c + (3s_U + 30b - 30n) / b + (10s_C + 50d - 50q) / d

A konečný výsledek je:

(7R + M) / 8

s_R = součet cen všech R nad 50 Kč

s_U = součet cen všech U nad 50 Kč

s_M = součet cen všech M nad 50 Kč

s_C = součen cen všech C nad 50 Kč

m = počet R karet nad 50 Kč

n = počet U karet nad 50 Kč

p = počet M karet nad 50 Kč

q = počet C karet nad 50 Kč

a = počet R karet v edici

b = počet U karet v edici

c = počet M karet v edici

d = počet C karet v edici

R = výsledek u klasického boosteru s jedním R

M = výsledek u boosteru s jedním M místo R

 

Jak je vidět, tento způsob je mnohem komplikovanější, ale také mnohem přesnější. Jsem přesvědčený, že je tentokrát už konečně korektní, ale pokud tam i přesto naleznete chybu, pište do diskuze.

Celý článek

Vánoce

Ne, bohužel nejsou ani v nejbližší době Vánoce nebudou. Jen by bylo krásné si představit, že tomu tak je. A protože jsem na internetu podobný článek nenašel, rozhodl jsem se trochu zapřemýšlet o vlivu Vánoc na herní průmysl. Pokusím se zde zahrnout všechny faktory, od formy distribuce, po pirátství, až přes casual tituly.

• Zvýšené prodeje všech – ať už retail obchodů, distributorů, developerů (většinou dostanou tzv. royalties, podíl z prodejů) nebo výrobců konzolí či PC.

 

• Uspěchání vývoje – Právě kvůli tomu, že jsou o Vánocích tak zvýšené prodeje, distributoři se toho snaží využít a svoje hry načasovat přesně na tento termín. Někdy však dobu vývoje špatně odhadnou a vydají nekompletní, neoptimalizovanou a zabugovanou hru.

 

• Moc her –> pirátství – Kvůli tomu, že o Vánocích vyjde třeba 20 špičkových her na všechny platformy, tak hardcore hráče to více než jindy nutí k pirátění her. Museli by utratit obrovské množství peněz, aby si to všechno mohli zahrát, tak to ukradnou. Kdyby ta samá hra vyšla v období, kdy hráči nejsou tak nasycený novými tituly za 1000 Kč, je větší šance, že by si ji koupil.

 

• Casual hráči – Nejvíce peněz za hry utratí ta generace, která o nich moc neví. Rodiče nečtou herní časopisy, aby zjistili, co mají koupit svým dětem. Společnosti budou proto více spoléhat na reklamu než na kvalitu samotné hry. Také vyjde obrovské množství na první pohled casual titulů – např. různých sbírek miniher, protože to je přesně to, co rodiče svým dětem kupují a cena vývoje je minimální v porovnání s velkými hrami.

 

• Nutnost fyzického média – Dárek musí být něco hmatatelného. Něco, co člověk rozbalí, pevně drží v ruce a je rád, že je rád. Proto dárek pod stromeček nemůže být Steam klíč nebo ještě hůře předobjednávka na nějakou hru. Člověk je většinou plný nadšení a chce si danou hru zahrát ihned. To všechno znamená nižší potencionální zisky digitálních prodejců a předobjednávek.

 

• Obrovská konkurence – Všichni se snaží na Vánocí vydělat nejvíce. Kamenné i digitální obchody snižují ceny na minimum a velcí publishery chrlí jednu filmovou FPS za druhou. Menší obchody, které si toto nedokážou odovolit, se ocitnou ve velmi kompetitivním prostředí. Výrobci indie her budou muset drasticky slevit, protože top tituly se v této době prodávají za minimální ceny (Bioshock se na Steamu minulé vánoce prodával za £5). Toto někdy platí i o velkých hrách, které přebije komerčně úspěšnější hra stejného žánru. Pokud hra nebude na 100% trhák roku (GTA 4, Halo 3 apod.), většinou se distributorům vyplatí ji vydat jindy než v čtvrtém kvartále.

Jak je vidět, Vánoce mají mnoho vlivů na herní průmysl, které je zajímavé sledovat. Je pravděpodobné, že vás napadne efekt, který jsem nezahrnul, proto ho můžete napsat do diskuze.

Celý článek

Povolání v RPG, část 2/2

Téměř v každém RPG si hráč vybírá někdy kromě vzhledu, jména a rasy také povolání. Výběrem profese si hráč určí jakým stylem chce hrát. Někdy se však stane, že hra hráči nedá jasnou představu o možnostech a potom lituje svého rozhodnutí. V druhé části se s vámi podělím o moje nápady, jak předejít zbytečným frustracím hráče. (Tento článek stojí podobně jako Středověk na pomezí mezi elektronickými RPG a papírovými stolními hrami na hrdiny.)

O těchto prvcích jsem dumal, když jsem navrhoval vlastní RPG systém. (Pořád na něm pracuju, ale už je skoro hotový; jmenuje se Za sedmero horami; stránky naleznete zde; Hory jsou podle mě ideální RPG systém.) Měl bych dát bojovníkovi stejně rozmanité možnosti jako mágovi? V Dračím doupěti to bylo na pozdějších úrovních vyřešeno tak, že se mohl naučit tzv. "finty" – válečníkova obdoba kouzel. Měl bych vyvážit bojovníka a kouzelníka tak, že si budou silově rovni na všech úrovních?

Podle mě správná odpověď leží někde mezi oběma póly. Ano, hrát za mága by mělo být spíše pro pokročilé hráče, protože tak to hráči očekávají. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by nastat nedorozumění, kdyby si začátečník vybral bojovníka a potom by byl stejně komplikovaný jako čaroděj.

Jak se tedy můžeme vyvarovat situací, kdy je hráč zmaten kvůli hernímu systému, a zároveň dodržet nepsaná pravidla? Odpověď se může zdát jasná – použít herní systém, ve kterém si nevybíráte povolání ani dovednosti. Postava je na začátku universální a časem se zlepšuje v tom oboru, který využívá nejčastěji. Když byste například nejvíce kouzlili, vaše postava by se vyvinula v čaroděje. Je to taková kombinace Gothicu (nevybíráte si class) a Oblivionu (zlepšujete se používáním schopností). Toto by frustraci zdánlivě vyřešilo - kdyby hráč nechápal kouzla a magii nebo by ho to nebavilo, jednoduše by to nedělal a místo toho např. bojoval mečem. Tento systém sice řeší tento problém, ale jí vůči němu mám výhrady. Nelíbí se mi, že jste tím silnější, čím více danou schopnost používáte. V mnohých případech to vede k tomu, že běžíte a při tom pořád dokola sesíláte regeneraci životů, abyste se v tom zlepšili. V systému, kde můžete získat zkušenosti pouze když splníte questy, maximálně když zabijete potvory, tak se tento umělý v postavy nestane tak často.

Existuje tedy nějaké ideální design rozhodnutí, které by předešlo frustracím hráče a zároveň nepřinášelo vedlejší negativní efekty? Já si myslím, že nejlepší by bylo změnit důležitost volby povolání. Asi nejjednodušším ze způsobů, jak tohoto dosáhnout, je posunout samotný výběr povolání. Hra by hráči dovolila prvních pár hodin hrát za takový prototyp všech povolání – postava by uměla (samozřejmě velmi špatně) rovnoměrně bojovat, sesílat kouzla, léčit, krást apod. Hráč by si vybral herní styl, který ho baví a kterému rozumí. Při výběru povolání by potom byl lépe informován než kdyby si pouze přečetl strohý popis povolání. Odkládání výběru povolání se objevilo např. v MMORPG Age of Conan.

Další způsob je čistě spekulativní. Napadl mě při tvorbě Hor (mého RPG systému), ale zatím jsem ho nikde neviděl. Jde o to, že hráč má určitou volnost v tom měnit povolání. Fungovalo by to např. tak, že by hráč kromě klasických skill pointů měl také jakési volné body, které když by do něčeho investoval, tak by je jednou za čas mohl přemístit do jiné dovednosti. Vzhledem k tomu, že v Horách jsou povolání definovány dovednostmi, tento systém by umožnil (z)měnit povolání. Kromě strategických možnostech by toto právě dovolilo hráči vyzkoušet všechny povolání a vybrat si to, které se mu nejvíce líbí.

Výběr povolání v RPG je velmi podstatná věc, která dokáže hráči zkazit jeho prožitek ze hry. Proto by podle mě vývojáři měli zavést mechanismy, které by těmto situacím předešli. Jedna z možností je odložit výběr povolání, protože je zbytečné, aby hra před hráče stavila tak důležité rozhodnutí, které později nemůže změnit, hned na začátek hry. Další možnost je s některými omezeními umožnit hráči (z)měnit povolání v průběhu hry.

Celý článek

Povolání v RPG, část 1/2

Téměř v každém RPG si hráč vybírá někdy kromě vzhledu, jména a rasy také povolání. Výběrem profese si hráč určí, jakým stylem chce hrát. Někdy se však stane, že hra hráči nedá jasnou představu o možnostech a potom lituje svého rozhodnutí. Proč se tomu tak děje a jak tomu předejít? V první části se podíváme na to, co všechno může ovlivnit hráčovo rozhodnutí a co se stane, když si nevybere správné povolání. (Tento článek stojí podobně jako Středověk na pomezí mezi elektronickými RPG a papírovými stolními hrami na hrdiny.)

Jeden z důležitých prvků RPG a výhod, který tento žánr má oproti ostatním, je, že výběrem povolání si také většinou vybíráme složitost hry. Zatímco náplní hraní bojovníka je pouze zabíjet nepřátele a někdy najít novou artifaktovou zbraň či brnění, zloději a čarodějové ve většině RPG mají rozmanitější možnosti za cenu toho, že je hra komplikovanější. U mága strávíte více času přemýšlením nad vývojem postavy, od plánování, po výběrem specializace (magie časoprostorová, iluzionistická, materialistická…) až po výběrem jednotlivých kouzel a zaklínadel. Více možností je také jeden z důvodů, proč si většina hard-core hráčů v RPG vybírá mága (soudím podle lidí, které znám).

Kromě komplexnosti hry si také většinou vybíráme obtížnost v různých fázích hry. Je známé, že bojovník je silnější než mág ze začátku hry, ale ke konci je mnohem silnější čaroděj. Toto nepsané pravidlo se objevilo už v prvních papírových RPG - Dungeons & Dragons a trvá až do dnešních dob. Toto je důležitým faktorem při výběru povolání, protože psychologie člověka je taková, že v tomto případě většinou zvolí druhou možnost. Řekne si, že začátek hry nějak přežije, a potom bude "überpower".

Velmi důležitou roli také (bohužel) hraje relativní síla povolání. Většina lidí (bohužel) chce hrát za nejsilnější postavu a být "überpower" od začátku do konce. Proto také na internetu hledá porovnání mezi jednotlivými povoláními. Dobrý příklad jsou Pokémoni, kde neznám nikoho, kdo by si před výběrem startera nezašel na Serebii nebo na podobnou stránku, aby zjistil, jaký je silnější. Vždycky se samozřejmě dozví, že jsou vyvážené a že to záleží hlavně na preferencích hráče, ale i přesto to příště zkusí. Co kdyby…

Co se tedy stane, když si hráč povolání nezvolí rozumně? Když si nezkušený hráč vezme elementalistu a ztratí se už v popisech kouzlech. Když si hráč vezme nebojového kouzelníka a neví, že před tím než potká nějaké parťáky-bojovníky do družiny, tak se bude muset probít několika desítky nepřátel (můj případ na začátku Baldur’s Gate). Hra ho "overwhelm"uje, jak by řekli Američani – hromadou různých čísel a hodnot hráče zmate a ten se v ní nebude orientovat. Je potom dost pravděpodobné, že nebude schopen překonat některé překážky ve hře, což bude vést k další frustraci. Konečný výsledek bude to, že hráč se hrou nadobro sekne. To všechno kvůli špatné volbě na začátku hry.

Výběr povolání je v RPG velmi složitá a podstatná věc, protože povolání má obrovský vliv na celkový prožitek ze hry. Povolání také určí herní styl, tempo, míru akce a hlavně složitost a obtížnost hry. Když si hráč zvolí nesprávné povolání, bude ho buď velmi nudit, nebo bude pro něj moc komplikované a on se ve hře ztratí.

Celý článek

Diskuze: Herní přezdívky

Na české herně-internetově-blogerské scéně se pohybuje mnoho lidí s různě zvláštními přezdívkami. Máme tu doomy-čtyřicetosmičky, Overwatche, Montany, SKACE, Sirky, Art-c’, RedBarDragony, Ritsuky, Redsnaky, klnky, MickTheMage, Robotrony, Tlamiczky, stonoo, Camlingy, Memphise, moolkery, zealy, Mr. Wawry, dokonce i Plyšový krysy a desítky dalších. Dnešní otázka ale zní – jak vznikla vaše herní přezdívka?

Celý článek

Středověk

Jak je možné, že se vyrábí mnoho strategií, které jsou zasazené do středověku, zatímco RPG a akce by šly spočítat na jedné ruce? Je jasné, že určité žánry mají vlastní upřednostňovaný prostředí, ale proč tomu tak je u historicky realistického středověku? V tomto článku chci částečně oponovat Danu Vávrovi a jeho Jámě pekel v Levelu 178, kde píše o tom, že by Creative Assembly měli “udělat třeba RPG v podobném duchu [jako série Total War].”

Nejprve si musíme ujasnit, že středověkem se myslí historicky přesný středověk, tzn. bez magie a Elfů, draků a dalších fantastických potvor. Mám na mysli středověk od pádu Západořímské říše až do objevení střelného prachu (14. st.). Střelný prach přinesl pušky a jiné střelné zbraně, které by do RPG systému přinesly mnoho nových možností, a podobal by se spíše sci-fi RPG (např. Deus Ex) než středověkému. Následující argumenty však platí i pro pravěk a starověk.

Hlavní důvod, proč je tak málo her na hrdiny v historicky přesném středověku je to, že ten realismus velmi uškodí RPG systému. Všechny fantasy RPG dovolují hráči si vybrat postavu, která dokáže sesílat kouzla. Většina fantasy RPG obsahují rasy elf, trpaslík, hobit aj. jako postavy, za které je možné hrát. Tímto hra dává hráči možnost volby, čímž se stává mnohem zajímavější. RPG systém se tím rozvětvuje a umožní každému vybrat tu cestu, která ho více baví. Navíc tady nejde jenom o počáteční rozhodnutí; RPG hráče motivují ve formě vylepšení jejich postavy – nové schopností a dovednosti. Ve středověku by všechny tyto možnosti odpadly a hráč by buďto musel vždycky být jedna postava bez možnosti vývoje (akční hra), nebo by rozhodnutí byly omezené a triviální. V každém případě fantasy RPG vždycky hráči dá větší prostor pro vlastní volbu.

V RPG však není RPG systém všechno. Stejně důležitou roli tu hraje příběh, prostředí, postavy, zápletky, atmosféry a všechno, co se týká dynamiky fantasy světa. V klasickém středověku by všechny tyto prvky byly svázané a omezené. Dám pár příkladů. Minimálně pro mě je mnohem epičtější, když můj cíl je zachránit svět před temným Kharem Démonem (z Asterionu :) než před kočovnými Turky. Když na zemi najdu artefakt Anduril a ne mečík od místního kováře. Když bojuju proti zlatému drakovi místo medvědovi. Když v ulici vidím, jak se hádají elf a člověk o tom, kdo udělal větší zásluhu v Bitvě pěti mečů. Když na zem sestoupí bůh vraždy Bhaal a zplodí stovky potomků. Toto a miliony dalších jsou pocity, které ve středověku prostě nezažijeme.

Další věc je samotná dějová linie. Ve středověku by všechno bylo více předvídatelné, protože víme, jak svět funguje. Ve fantasy je tu naopak faktor neznáma – magie, psionika, alchymie, boží moc, posuny časem a další principy fungování světa. Tyto prvky mohou ovlivnit samotný děj. Jsou to takové prostředky pro vývojáře, jak vyprávět kvalitnější příběh. Vždy, když začne upadat pozornost a zaujatost, je možné tam plesknout efekt jednoho z výše uvedených principů, které nikdo nebude očekávat.

Zatím to může vypadat, že středověk se vlastně nikam a pro nikoho nehodí. To samozřejmě není pravda. Již vyšlo mnoho strategií (Age of Empires, Rise of Nations, Civilization, Europa Universalis, Total War), které pokrývaly středověk a přitom neobsahovaly magii. Jak je tedy možné, že RPG a strategie jsou na tom jinak? Je to proto, že většina z výše uvedených argumentů pro strategie neplatí. V strategiích si nevytváříte postavu, většinou tam není takový důraz na příběh ale spíše na hratelnost, a pocit panovníka máte stejný, když ovládáte skupinku lidských nebo elfských lučištníků. Navíc si v historicky přesné strategii můžete zahrát za skutečné národy a dovést je k ovládnutí světa. Jediné, co fantasy prvky ve hře ovlivní, je větší výběr jednotek. Na druhou stranu je celkem jedno, jestli nám kočár táhne kůň nebo jednorožec.

Aby vývojáři vytvořili realistický středověk, musejí vystřihnout to kouzlo fantasy světu, čímž hru okradou o velkou část atmosféry. Středověk je vcelku nezajímavé prostředí a je zbytečné do něj zasazovat RPG, když kvůli tomu nabídnou méně možností. Středověk se hodí jedině pro strategie, jak taky ukazuje série Total War. Každý žánr má své preferované prostředí – pro FPS je to sci-fi, pro závodní a sportovní hry je to současnost a pro RPG to holt je fantasy.

Celý článek