Pragocon 2010 Report

Na Pragocon jsem se chystal každý rok posledních pár let, ale vždycky to nakonec nevyšlo. Letos jsem se 28.-31. ledna konečně podíval na nejznámější con (convention = festival) v Praze.

První dojem z Pragoconu byla přeplněnost programu. Je to možná dané tím, že já jsem na PGC šel zároveň jako fanoušek stolních RPG, Magiců a videoher a rád si poslechnu přednášku o futurologii nebo matematice, ale přišlo mi, že každou hodinu jsem se musel rozhodnout mezi několika výbornými pořady. Je to škoda, protože jsem tím propás řadu přednášek, které by mě opravdu zajímaly. Dokazují to i čísla – Vašek Pravda (který byl mimochodem letos organizátor, kvůli časové vytíženosti Václava Fořtíka :) tvrdí, že letos bylo v programu přes 480 pořadů, což znamená v průměru více jak 10 pořadů na jednu hodinu s tím, že se počítají úplně všechny hodiny, včetně 0:00-1:00. A já mu věřím.

Na con jsem šel ve čtvrtek rovnou ze školy. Spuštění se opožďuje o dvě hodiny, tak stihnu jenom zajít na uvítací besedu Vaška Pravdy, obhlídnout konzole s hrami a zajít na přednášku o šermířských videích. Doufal jsem, že mi to dá lepší představu o soubojích, abych mohl boj v Horách udělat realističtější, a povedlo se. Odjíždím domu.

V pátek musím jít trénovat dialog na drama do školy, takže na Pragocon přijíždím až kolem 4. hodiny. Rozhoduju se mezi Creative Commons (chtěl bych se dozvědět, jestli to nemůžu nějak uplatnit na Hory) a matematickými důkazy, a nakonec u mě zvítězí matematika. Jan Gruber měl velmi zajímavou přednášku o příčinách, výroků a logice. Jdu na přednášku od SEBa a Siriena o temné fantasy. Dozvídám se rozdíl mezi temnou fantasy a hororem a zjišťuju, že prvky temné fantasy budu určitě vkládat i do naší klasické hry (např. rozhodování se mezi menším zlem a větším zlem). Sniperova přednáška o stylech RPG her byla také zajímavá, dozvěděl jsem o dělení RPG systémů podle různých kategorií. Zajdu na přednášku o práci s RPG systémem a jeho tvorba od Siriena, ve které jsem se naučil o konzistentnosti systému, podezřelých mechanikách a jeho výrok, že aby člověk mohl vytvořit RPG systém, musí mít nahráno v minimálně šesti odlišných systémů a musí znát šest dalších rozdílných systémů, mě značně demotivuje (pořád se ale nevzdávám :). Potom jdu na přednášku Pavla Dobrovské nazvanou Mass Effect očima herního novináře, která mi přišla trochu naivní, když Pavel mluvil o tom, co všechno ho ME2 naučila, třeba že alkohol je špatný. :) Navíc to celý bylo v duchu, který připomínal nadšené promo akce vývojářů; myslím si, že Pavel mohl zabádat i nad nedostatky Mass Effectu. Potom odjíždím autobusem 333 z Kačerova domů.

V sobotu jsem na PGC na 9. hodinu, načež zjišťuju, že přednáška o genech a předkách, kvůli které jsem jel tak brzo, byla vypuštěna. Místo toho tedy jdu na debatu o Dragon Agi, což bylo klasické klábosení o hře, o postavách, o strategiích apod. Další přednáška, kterou navštěvuju, se jmenuje Rekvizity v RPG, kde se nechávám inspirovat a rozhoduju se, že v Horách bude vybavení řešeno přes kartičky. Ještě stihnu Hugovu přednášku o fantasy a jejích podžánrech, než odcházím na turnaj v Magicách, Pre-Release nové edice Worldwake. To hraju až do 6 hodin (celkem neúspěšně :), přičemž se vidím se svými kamarády ze školy. Potom kvůli relativně malému výběru jdu na přednášku o RPG My Life with Master. Nakonec odjíždím celkem brzo domů kvůli bolesti hlavy.

V poslední den přijíždím opět na 9. hodinu. Jdu na video Škola válečníků, což je nakonec celkem nudné. Potom jdu na přednášku o šifrách od Zdeňka Zlámala a můj kamarád Adam se mě snaží přesvědčit, abych se dal na šifry (já se ale nedám :). Potom ještě stihnu zajít na Jersonovu přednášku Pravomoce vypravěče a hráčů, která je velmi zajímavá a poučná. Bohužel musím asi 5krát odejít kvůli organizaci, kdy a kde mě táta vyzvedne, a nakonec odjíždíme na rodinný oběd.

Tak, a to byl Pragocon 2010. Pocity jsou pouze positivní; bylo to velmi zajímavé i poučné, protože si myslím, že mi to hodně pomohlo ve tvorbě Hor. Nejspíš v červenci pojedu na Festival fantazie do Chotěboře, abych zažil něco podobného.

Celý článek

Dragon Age Character Respecialization

Ještě před pár dny jsem byl z Dragon Age zoufalý. Zjistil jsem, že jsem zkazil vývoj snad všech postav. Moje družina obsahovala mě, Arcane Warriora a Spirit Healera, Lelianu, kterou jsem se snažil mít jako bojovnici na blízko, Alistaira, který měl být tank, ale vlastnostmi i talenty připomínal spíš DPS válečníka, a Wynne, druhýho healera. Tato družina prostě nefungovala a já jsem zjišťoval, že hru na Hard asi nedohraju, protože jsem musel několikrát opakovat každý souboj, přičemž Revenant mi zabral hodinu a tři čtvrtě.

Zároveň jsem ale ten systém plně pochopil a už jsem přesně znal strategii, kterou bych mohl ale uplatnit až v příštím playthrough. Na druhou stranu jsem si byl vědom toho, že mě vždy neskutečně nebaví hrát nějakou hru podruhý, takže to by se mi asi stejně nepodařilo.

Tohle všechno bylo před několika dny.

Ve čtvrtek jsem se od kamaráda dozvěděl o módu na Dragon Age, Character Respecialization. Když tento mód nainstalujete, tak se v Party Campu a v jiných důležitých oblastech ve hře objeví malý havran. Pomocí tohoto havrana máte možnost si resetovat všechny vlastnosti, dovednosti a talenty všech vašich postav na jejich výchozí hodnoty. Dáte Level Up a rázem máte dejme domu 40 bodů na vlastnosti.

Samozřejmě ale není Character Respecialization dokonalý a je tu určitě několik věcí, které by mohly být vylepšeny. Zaprvé vám to resetuje opravdu všechny vlastnosti až na hodnotu, která je výchozí pro vaší kombinaci rasy a povolání. To znamená, že vám to dá možnost přesunout bonusy, které jste dostali například z Esencí (Tomes) v Úniku (Fade), z nějaké vlastnosti, která je pro vaší postavu méně užitečná, do vlastnosti, kterou nutně potřebujete. To je samozřejmě celkem nespravedlivý, protože jste neměli na výběr, k jaké vlastnosti dostanete bonus. Tohoto lze předejít tím, že si před přerozdělením vlastností zapíšete hodnoty vlastností, do kterých víte, že jste nedali ani jeden bod (takže jste ten bonus museli dostat v Úniku) a odpovídající počet bodů tam potom vložíte.

Další stížnost je ta, že to u vašich společníků vynuluje i vlastnosti, dovednosti a talenty, které ta postava již měla, když jste ji potkali, takže jste toto neměli možnost ovlivnit. V Prima Guidu najdete počáteční vlastnosti a talentů, když postavu potkáte, ale dovednosti se mi nepodařilo nikde najít. Lepší by bylo, kdyby tu byla možnost ponechat vlastnosti, dovednosti a talenty, které jste neměli možnost ovlivnit.

Taky si nemůžete změnit povolání, i když já bych tu možnost stejně nevyužil.

Dále by podle mě tento mód mohl zahrnovat, že byste mohli prodat itemy za stejnou cenu, jakou jste je koupili. Myslím, že se každému stane, že nějaký předmět se najednou stane zbytečným, ať už kvůli tomu, že postava již nesplňuje požadavky použití, nebo protože už ho prostě nepotřebuje. U mě se tohle stalo s runami, které jsem předtím nakoupil asi za 50 zlatých, aby všechny moje zbraně byly očarovaný. Kvůli respecializaci jsou mi nanic, takže je mám v baťohu a akorát je to náklad navíc. To je trochu nespravedlivé, protože ty předměty bych samozřejmě nekupoval, kdybych býval věděl, že si změním postavu.

Celkově vzato jsem ale s tímto přídavkem více než spokojen. Díky němu jsem si mohl všechno udělat přesně tak, jak jsem dříve zamýšlel. V tuhle chvíli hraju na Nightmare a většinu bitev dávám na první pokus. Konečně jsem spokojený se svými postavami a konečně nemám pocit viny, že jsem dříve zkazil nějaký rozhodnutí, který mě teď sužuje.

Navíc mě teď hra baví mnohem víc, protože pořád přemýšlím nad různými kombinacemi kouzel, které můžu kdykoliv zkusit a vrátit vše zpět, když se mi nebudou líbit. Není to už tak, že když najdu nějaký kombo, který bych chtěl vyzkoušet, tak mám smůlu a musel bych to hrát znova. Hra díky tomu není o taktice jenom ze začátku jako ve většině RPG, ale po celou dobu hraní.

Když jsem před pár dny rozehrál Planescape: Torment (který plánuju hrát na notebooku např. na dovolený, abych teď mohl využít svůj nový komp :P) a Fallout 3, tak jsem si u obou našel ze začátku walkthrough, kde jsem si přečetl, jak přesně fungují všechny herní mechanismy. Není to ani kvůli tomu, že chci být za každou cenu nejlepší, ale spíš protože mě jednoduše baví si vytvářet strategii. Musel jsem si přečíst nějaký guide jednak kvůli tomu, že ty hry vám prostě nesdělí matematický vzorce, jakými se počítá třeba boj (tohle hodně souvisí s Utajením herních mechanismů) a já nechci začít hrát za postavu a později zjistit, jakou jsem udělal na začátku chybu. Kdyby mi hra dala možnost změnit si postavu v průběhu hry, mohl bych spokojeně začít rovnou hrát bez obav, že už jsem něco pokazil.

Myslím si, že v každém RPG by hráč jednou dvakrát za hru měl mít možnost si kompletně změnit postavu. Jsem si vědom toho, že v určitých situacích by toto mohlo dělat potíže (např. když si změníte rasu, tak se předpokládá, že prošel tím odpovídajícím původem), ale i přesto věřím, že by to šlo nějak vyřešit a že se vývojářům vyplatí tomuto věnovat čas. RPG hry bývají velmi komplexní a přijde mi krutý, aby hráč byl celou hru penalizován za špatné rozhodnutí, které udělal na začátku hry, když ještě přesně nevěděl, do čeho jde. Pro takového člověka je možnost okamžitě si změnit postavu nedocenitelná, protože díky tomu nemusí hrát celou hru znovu. Kdyby toto bylo oficiálně implementováno ve hře, tak by se o tom dozvěděl každý hráč, kterého tohle obtěžuje a zároveň by tam nejspíš nebyly chyby, které Character Respecialization má. Navíc by tím pádem byla i podpora pro konzole, což v současnosti není.

Celý článek

Moje zážitky s Diablo II, část 2/2

Náš příběh začíná jedno nedělní dopoledne, kdy jsem zjistil, že na www.g2play.cz prodávají Diablo II + Lord of Destruction za necelých 200 Kč. Už jsem dlouho slýchal o různých podezřelých obchodech s aktivačními klíči na Steam, Blizzard Store a EA Download Manager (články na blogu PC hry – 1, 2) a chtěl jsem to sám vyzkoušet, proto jsem Diablo II koupil (přes PayPal samozřejmě, s kartou se jim radši nebudu svěřovat). Později jsem toho litoval, protože jsem s tím měl hromadu technických problémů a samotná hra mi připadala velmi primitivní a nudná. Ve druhé části rozeberu tyto chyby v hratelnosti Diabla 2.

RPG systém. Na první pohled se zdá být výborný – obrovské množství skillů, několik povolání, stromy dovedností, takže si každý může vytvořit takovou postavu, jakou chce… Problém je v tom, že všechny schopnosti a povolání jsou si velmi podobné. Vzhledem k tomu, že Diablo je hra pouze o boji, tak jsou všechny classy orientovaný právě na boj. Liší se pouze stylem, jakým zabijí protivníka. A vymyslet 210 odlišných schopností (7 povolání, každé jich má 30) pro hru s tak jednoduchým bojovým systémem je opravdu nemožný úkol. Výsledek je to, že schopnosti se překrývají a že je tedy malý rozdíl v tom, jaký class si vyberete.

Charmy. Charmy jsou itemy, které vám dávají celkem značný bonus (např. ke vlastnostem, dovednostem, životům, rychlosti regenerace…). Problém je v tom, že inventář je velmi omezený a charmů je ze začátku hry hodně. V průběhu hry ze zabitých protivníků vypadávají předměty (zbraně, prsteny, svitky, lektvary), které také zabírají místo v inventáři. Dostáváme se tedy do situace, že čím více máte charmů, tím méně máte volné místo pro itemy, na které narazíte a tím pádem musíte udělat tím více cest z města a zpátky (ať už pěšky nebo teleportem), abyste tyto předměty prodali / uložili ve vaší osobní truhle. Jde tedy o to, že čím více se obtěžujete s nudnou částí hry, cestováním (o tom jsem již psal zde), tím máte více charmů a tím jste silnější. Bylo by to v pořádku, kdyby byl inventář neomezený nebo ještě lépe, kdyby byly dva inventáře – jeden pro charmy a druhý pro ostatní itemy. Pak by hráč musel přemýšlet nad otázkou, jaké charmy se mu hodí víc a ne nad tím, jestli chce mít silnější postavu za cenu, že bude muset častěji do města. I tak ale nechápu, proč v Diablu ty charmy vůbec jsou. Jaký mají význam?

Příběh, dialogy, postavy, questy. To všechno v D2 stojí za starou belu. Všechno je až moc klišovitý, rádoby velkolepý a epický, postavy jsou naprosté stereotypy bez minulosti, motivů a questy jsou pořád o tom samém. Baldur’s Gate má sice příběh také o bozích (přesněji o bohovi), jenže je to lépe podané. Postavy (včetně té hlavní) nejsou jen bezduché stroje na zabíjení, mají vlastní emoce a navzájem řeší svoje morální dilema. Dialogy jsou realistické (a někdy i vtipné – Cespenar :), příběh je plný zvratů a questy taktéž.

Prostředí. V D2 jsou čtyři Acty (přičemž datadisk přidává pátý), každý se odehrává někde jinde (vesnice, poušť, džungle, peklo, barbarské osídlení) a každý má osobitý styl. Jenže celý Act je vždycky naprosto stejný co se vzhledu týče, což jenom přispívá k dojmu, že je to pořád o tom samém.

Boj. Ve hře, která je pouze o válčení, je nudný soubojový systém celkem problém. Máte tu jedno tlačítko na útok, maximálně můžete používat naučené schopnosti. Žádné bojové styly. Žádné typy útoků. Žádné bránění se. Žádná komba. Diablo 2 je příklad hry, které by prospělo nějaké sekvence útoků jako v Zaklínači (o tomto jsem psal zde).

Save & Load. Systém uložení současné pozice funguje tak, že dáte Save and Exit, vaše postava se uloží a hra se ukončí. Příště začnete ve městě a můžete se přemístit posledně objeveným teleportem, teleporty tedy fungují jako checkpointy. Nemáte možnost hru pouze uložit, načíst či hru pouze ukončit, aniž byste si uložili pozici. V praxi to znamená, že cokoliv uděláte už nejde vrátit. V normálním RPG typu Oblivion by to nefungovalo, protože součást toho je také zkoušet riskantní a zábavné věci. Zde to ale funguje poměrně dobře, hra se uloží i když dáte Alt + F4 nebo když napevno vypnete PC. Špatné to ale je, když uděláte nějakou zásadní chybu. Mně se stalo to, že jsem narazil na nějaké předměty, které bych mohl prodat. Jako vždy jsem vyhodil dostatečný počet charmů (tzn. přibližně polovinu všech nasbíraných), aby se mi všechno vešlo do inventáře a otevřel jsem portál do města. Ve městě jsem to prodal a potom jsem ukončil hru. Když jsem ji znovu spustil, čekalo na mě nemilé překvapení. Nejen, že tam už nebyl ten portál, ale nenašel jsem ani ty charmy. Od té doby jsem byl podstatně slabší, než bych normálně byl. Téměř všechny charmy nasbíráte v prvním Actu, takže jsem jich už ani moc nenacházel. Hra mě o tom samozřejmě neinformovala, takže jsem měl za to, že když to vypnu a zase zapnu, tak portál a charmy budou jako předtím. V této chvíli bych byl velmi rád, kdybych mohl načíst nějakou předešlou hru.

Smrt. Smrt je v Diablu přehnaně krutá. Jakmile zemřete, ztratíte obrovské množství pečlivě nastřádaných peněz a objevíte se ve městě. Všechno vybavení leží na místě, kde jste umřeli, takže k tomu někdy bývá velmi těžké, ba až nemožné, se dostat. Tento systém má mnoho nevýhod. Zaprvé je penalta celkem velká a hra je proto optimalozvaná, abyste moc často neumírali, takže jsou řádoví bojovníci až moc jednoduchý, tudíž nudný. Smrt také vede k frustraci, obzvlášť, když jste nezemřel vlastní vinou – přestane vám v kritické chvíli fungovat myš? začne se vám kočka procházet před monitorem? začne na vás někdo řvát a vy přestanete vnímat, co se děje ve hře? Přináší to také strašné znehodnocení peněz. Ze začátku hry jsem se hnal do města prodat každý nalezený předmět, abych si vydělal. Jakmile jsem ale zemřel a ztratil dejme tomu 20 000, tak už jsem to nedělal.

Stamina. K čemu vůbec stamina ve hrách je? Mně to přijde jako naprostá zbytečnost, omezovat rychlost pohybu postavy. Opět to vede k otázce, zdali někdo chce být silnější (tzn. investovat do jiných vlastností než stamina) za cenu toho, že se bude pohybovat pomaleji a tím pádem bude cestování delší a nudnější. Jak už jste si asi všimli, jakmile si hráč musí klást tuto otázku, tak to já považuju za špatný design.

Maličkosti. Pak tu je pár maličkostí, jako že se mi párkrát stalo, že jsem byl v bitvě, klikal jsem o sto šest, najednou jsem zjistil, že mám málo životů a jelikož nejde dát pauza, rychle jsem uhodil do tlačítka Esc. Jenže jakmile zmáčknete Esc, kurzor se ocitne na položce Save and Exit, takže stačí omylem kliknout jednou navíc a rázem musíte opakovat celou oblast znova. Další drobná chyba je celkem rychlá regenerace HP, což obzvlášť u boss fightů svádí k tomu, abyste při nízkém počtu životů začali běhat dokola, dokud se vám nevyléčí životy. Taky mi nevyhovuje systém obtížností. Abyste si odemkli těžší obtížnost, musíte hru dohrát. Podruhé to opravdu hrát nebudu. Také nechápu, proč v multiplayeru musíte začínat s novou postavou od první úrovně.

Jestliže se předminulý článek podobal ódě na Baldur’s Gate, tak dneska jsem napsal žalozpěv.

Možná jsem tento článek napsal trochu moc kriticky, Diablo až tak nudné nebylo (na dh jsem tomu dal 50%), jen mě to velmi zklamalo, podle mě to má mnoho chyb v designu a nechápu, jak to někdo může považovat za lepší RPG než třeba BG.

Celý článek

Moje zážitky s Diablo II, část 1/2

Náš příběh začíná jedno nedělní dopoledne, kdy jsem zjistil, že na www.g2play.cz prodávají Diablo II + Lord of Destruction za necelých 200 Kč. Už jsem dlouho slýchal o různých podezřelých obchodech s aktivačními klíči na Steam, Blizzard Store a EA Download Manager (články na blogu PC hry – 1, 2) a chtěl jsem to sám vyzkoušet, proto jsem Diablo II koupil (přes PayPal samozřejmě, s kartou se jim radši nebudu svěřovat). Později jsem toho litoval, protože jsem s tím měl hromadu technických problémů a samotná hra mi připadala velmi primitivní a nudná. V první části se vám svěřím právě se starostmi s technikou, které mě neustále pronásledovaly.

První problém nastal, když jsem se registroval na Battle.net a chtěl jsem hru stáhnout. G2Play mi pro Diablo 2 a LoD poslali CD klíč, který se skládal z 32 znaků. Když jsem to vložil do kolonky pro přidání hry, tak mi to napsalo toto:

Napsal jsem jim e-mail a oni odepsali, že klíč pro D2 je prvních 16 znaků a klíč pro D2:LoD posledních 16 znaků a že to mám přidat samostatně. To nemohli říct rovnou, místo toho, aby mi to poslali jako jeden klíč? No nic, problém vyřešen, mission accomplished, minimálně prozatím.

Netrvalo moc dlouho (asi tak 20 vteřin) a narazil jsem na další překážku. Stáhnul jsem Blizzard Downloader, kterým by se měla stáhnout samotná hra, ale jakmile jsem to otevřel, tak na mě vyskočilo tohle: “There is a problem authenticating your download. Please go to http://www.blizzard.com/account/ to start a new download.” To se nezdá být zas tak hrozné, ale když jsem klienta z webu stáhnul 3x za sebou a vždycky jsem dostal tento error, tak už je něco špatně. Tento problém se nakonec ukázal být asi nejnáročnější. Po pár klicích na internetu jsem zjistil, že tento problém má mnoho dalších lidích, v každém fóru se nabízí jiné řešení a každému uživateli taky pomůže něco jiného. Zkoušel jsem všechno od editování registrů po nastavení routeru. Nakonec mi po dlouhé době pátrání pomohlo to, že jsem toho klienta stáhnul v Internet Exploreru. Hurá, teď už si to stáhnu a nebudou žádné problémy! Nebo ne?

Diablo 2 se stahuje, já netrpělivě čekám.

Hra se stáhla, já spouštím instalaci a napadl mě tento pop-up:

Super, to už jsem řešil, to bude v pohodě. To jsem byl ale naivní optimista! Zadal jsem 16místný CD klíč a ono:

Tak jsem to napsal znovu a tentokrát jsem opravdu “makoval sure, že jsem to typoval correctly.” Nic se nezměnilo, pořád přede mnou a instalací překáželo tohle posměvačný okno. Vyměnil jsem si několik e-mailů s podporou (G2Play), kteří mi svojí velmi krkolomnou angličtinou odpovídali ve smyslu, že jsem úplný idiot a že mám jednoduše vložit ty CD klíče, které mi poslali, které právě nefungovaly. Po 7. e-mailu jsem tuto východisko vzdal, ti mi nepomůžou. Nakonec jsem se na internetu dozvěděl, že tam musím dát CD-Key od Blizzardu, který najdu na Battle.netu. Ctrl+C, Ctrl+V, Enter a hotovo. Jak tohle mohla podpora z G2Play nevědět? To snad v životě nezkoušeli, jak jim to funguje?

Při instalaci jsem očekával, že se každou chvilku něco zmaří, k mému “štěstí” tomu však už nedošlo. Hru jsem spustil a začal hrát. Byl jsem spokojený, že po takových potíží jsem konečně hru schopen hrát, proto jsem se ani nehrnul do instalování datadisku v obavách, že se něco pokazí. To se nakonec bohužel ukázalo být pravdivé. Po několika hodinách hraní jsem se přesvědčil, že hra není tak nudná, a že tedy má cenu stahovat a instalovat i datadisk.

Teďko se přiznám, že si přesně nepamatuju, co přesně se stalo (přece jenom to bylo před několika měsíci) a jaké errory mi to házelo. Poznámky, které jsem si psal (jelikož jsem dopředu věděl, že takovýto sled problémů bude stát za článek) mi říkají, že když jsem datadisk nainstaloval, tak mi to jaksi taxi nešlo spustit. Opravdu nevím, jak se to stalo, ale pokusil jsem se to vyřešit tím, že jsem odinstaloval datadisk. Ouvej. Kdybych v té době věděl, že mi to zároveň smaže Diablo II včetně všech savů asi bych to nedělal. Obě hry jsem nainstaloval znovu a konečně mohl v klidu hrát. Sice úplně od znovu, ale i přesto jsem byl rád, že už nemusím zápasit s nepředvídatelnou a zákeřnou technikou.

Co vy, měli jste někdy podobnou smůlu na techniku u nějaké hry?

Celý článek

Můj quest pro Baldur’s Gate

Ani nevím, kde jsem získal takovou touhu zahrát si v dnešní době stařičkou sérii Baldur’s Gate. Možná to bylo tím, že jsem měl kamarády, kteří to hráli a donekonečna to hypovali, jelikož to byla jejich nejoblíbenější hra všech dob. Možná to bylo kvůli jednomu kamarádovi, s kterým jsme hrávali Dračí doupě a on mě přesvědčil, že Baldur’s Gate je Dračáku velmi podobná a jelikož jsem dříve byl do Dračího doupěte blázen, tak jsem si byl jistý, že mě BG bude nesmírně bavit. Tak jako tak jsem si to chtěl strašně zahrát.

Začal jsem se tedy rozhlížet po krámech, kde by BG mohli mít. Mohl jsem se přetrhnout, ale nikde to neměli skladem. Pár e-shopů to pořád mělo v nabídce, ale když jsem jim psal, tak jsem vždycky dostal stejnou odpověď – není skladem a datum doručení není známo. Později jsem zjistil, že je to tím, že Black Isle Studios, distributor série Baldur’s Gate, v roce 2003 zkrachoval. Kurňa. Zkoušel jsem další postupy a způsoby, jak se zmocnit mého budoucího miláčka. Pomatuji si i, že jsem ve své naivitě napsal Gabe Newellovi e-mail, že bych rád viděl BG v Steam Storu. :) Taky jsem od někoho dozvěděl, že Levné knihy dříve prodávaly Baldur’s Gate Compilation za pár babek, ale už je to všechno vyprodané. Hmm…

Nakonec jsem se Baldur’s Gate pokoušel sehnat necelý rok. Osudový den nastal asi před rokem a půl, kdy jsem ještě žil v Rusku. Najednou jsem narazil na to, že nějaký malý a neznámý e-shop má 10 kusů Ultimate Dungeons & Dragons, což byla sběratelská edice, která obsahovala celou sérii BG, IWD, NWN1 a další hry do počtu ze světa Forgotten Realms. Jakmile jsem to zjistil, ihned jsem běžel zeptat se rodičů, kdy jedou do Česka, abych to v tu dobu mohl objednat a oni by to vyzvedli na poště a odvezli. Rodiče bohužel se mnou nesdíleli moje sympatie ke hře a marně jsem se jim snažil vysvětlit, jak moc si to přeju. Když jsem jim sdělil, že kolekce obsahuje 13 her, z nichž každá má potenciál mi vystačit na desítky, ba až stovky hodin, definitivně mi to zatrhli. Máma má typickou averzi proti hrám a nezajímalo ji, že si to chci koupit za svoje peníze. Znáte ty chvilky, kdy rodiče nepovolí i přesto, že se jim něco snažíte skoro beznadějně vysvětlit? Hru jsem si ani nemohl objednat, aniž by se o tom dozvěděla mamka, protože veškerá pošta šla z ČR do Ruska přes ní.

Jak je tohle možné? Jak to, že skoro po roce horlivého a odhodlaného pátrání po klenotu mezi hrami mi mamka jednoduše řekne ne? Ne, nesebral jsem se a nezastřelil rodiče jako David Peric a další šílenci a jak už asi očekáváte, že tento příběh bude zakončen. :D Začal jsem se k rodičům chovat abnormálně laskavě¨, ochotně a dobrotivě, až jsem asi po měsíci v slunečný den v zoo zkusil svoje štěstí znovu. Nakonec to táta odkývnul, zdálo se mi dokonce, že si ani nepamatuje, že by mi to někdy zakázal. Naštěstí zbývalo posledních pár kusů a já jsem to stihl objednat v čas. Kolekci jsem tedy nakonec za 1300 Kč koupil, dostal, rozbalil, nainstaloval, a pařil, pařil, pařil…

Baldur’s Gate nakonec splnila všechny moje očekávání, i přes starou grafiku jsem se do toho ihned ponořil a potom jsem už jenom obdivoval mistrovské dílo.

Bohužel se mi BG 2 asi v polovině sekla. Sekla se, a nešla odseknout. Šlo o to, že mi program spadl vždy, když jsem se dostal do jedné oblasti. Byl jsem nešťastný, nemohl jsem pokračovat. Zkoušel jsem snad všechno – samozřejmě hledání patchů, různé grafické rozlišení apod. Asi půl roku jsem BG nehrál, až jsem to toto léto po dlouhé době zkusil – a hle, ono to zase běží! Stejně jako jsem minulý rok na chatě u prarodičů hrál (na notebooku) Baldur’s Gate, tak jsem tam tentokrát hrál Baldur’s Gate 2. Shadows of Amn jsem dohrál na chatě, Throne of Bhaal později v Indonésii. BG je rozhodně moje nejoblíbenější série her.

Mimochodem, teď se Ultimate Dungeons & Dragons prodává za $200!

Celý článek