Minihry, jednoduché a krátké hříčky, jsou tu s námi odjakživa. I první arkády by dnes byly považovány za minihry. Minihry se nejčastěji vyskytují ve freewarovkách, ale obsahují je i mnoho velkých titulů, na což se podíváme v první části článku.
Minihry se v hratelnosti od plných her, např. RPG nebo FPS, v lecčem liší. Zaprvé jsou většinou rozdílné, takže dokážou hraní zpestřit tak, aby nebylo stereotypní, což je velmi důležité obzvlášť u FPS, kde celou herní dobu střílíte. Příklad této vlastnosti je např. GTA: Chinatown Wars, kde jednou za čas musíte splnit mikrohru, která využívá dotykovou obrazovku Nintenda DS. Mě osobně se toto moc nelíbilo, ale to je na jindy a ostatní si to pochvalovali. Velmi komplexní hry minihry neobsahují právě kvůli tomu, že hratelnost je většinou dynamická a hráč má jiné starosti než jenom se dostat dál. Nedokážu si představit, že by v Civilizaci nebo v Advance Wars byly minihry.
Pokud usoudíme, že každé hře prospěje nějaká překážka, která hráče vyzve, máme tu několik možností, jak toto splnit. Kromě miniher jsou tu také dva typy překážek, které se ve hrách vyskytují. První typ překážek, ve kterých jde spíše o koordinaci a reflexe (FPS, plošinovky), většinou dovolují měnit obtížnost, takže hráč si může najít obtížnost, která pro něj představuje výzvu a zároveň není frustrující. Na druhou stranu je samotný počet obtížností vždycky omezen, protože každá obtížnost vyžaduje extra práci balancování a testování, což se podepíše na rozpočtu hry. Kvůli tomuto je pro akční překážky pro vývojáře časově i finančně úsporné udělat minihru, kde stačí naprogramovat algoritmus, který bude pořád zvyšovat obtížnost (více nepřátel, obrazovka se rychleji pohybuje…), a hráč může hrát nekonečně dlouho.
Druhý typ překážek jsou všelijaké hádanky a řešení problémů, které se objevují nejčastěji v adventurách (ale jsou např. i v sérii HL). Jsou to buď-anebo překážky, které buďto překonáte tak, že vymyslíte správný postup, jak dál, nebo nemůžete ve hře pokračovat. Tyto překážky nejčastěji mohou za to, že se hráč zasekne a hru nedohraje (kolikrát jste si ve hře říkali: “Kam mám sakra jít?”). Tyto překážky mají oproti prvnímu typu nevýhodu v tom, že u nich nejde nastavit obtížnost, proto se někdo u nich bude nudit lehkostí, zatímco jiný bude zoufale bloumat, ve snaze zjistit, kam dál.
Minihry oproti klasickým překážkám excelují v tom, že jsou výzva pro všechny hráče. Téměř ve všech minihrách je vždycky získat vyšší skóre, splnit cíl rychleji, déle přežít atp. S tímto také souvisí fakt, že minihry mohou hře přidat na skill faktoru, což je důležitý hlavně u (MMO)RPG, které jsou kritizovány, že jde jenom o tom, kdo má vyšší level. Samozřejmostí je možnost minihru opakovat, pokusit se dostat vyšší skóre a být odměněn, pokud se to podaří. Tím pádem hráč má dobrou motivaci minihru opakovat, protože z úspěchu bude mít užitek i ve virtuálním světě. Příklad tohoto případu je Fable, který mi přišel velmi lehký. Naštěstí tam bylo pexeso jako minihra, kterou si postava mohla vydělat peníze. Mě to velmi bavilo a proto jsem to hrál doslova několik hodin a vydělal si tím majlant. Bylo to zábavný, výzva a vydělával jsem si tím peníze na in-game předměty.
Třetí výhoda miniher souvisí s okolním světem. Pokud jsou minihry správně umístěny, svět bude působit realističtěji a detailněji. Teď mám na mysli GTA, kde si doma na konzoli můžete zahrát jednoduchou arkádu.
Jak je vidět, minihry ve hrách nabízí mnoho výhod. Nabízí výzvu pro všechny hráče, jsou finančně nenáročné a mnoho hráčů je ocení. Navíc můžou povznést atmosféru světa.
Celý článek