Co by měla recenze vyjadřovat? Kdo by měl hru recenzovat? Měl by recenzent brát v úvahu cílové publikum hry? Měla by se hodnotit originalita? A jak dlouho si recenze drží vypovídací hodnotu? Jaké hodnocení by měl dostat remake Tetrisu, DA:O nebo Braid? Toto jsou všechno otázky, které jsem chtěl dříve probrat v čtvrtém díle série Hodnocení her. Nakonec jsem zjistil, že je to náročnější téma, než jsem si myslel, a dlouho jsem nad tím přemýšlel, než jsem si vytvořil definitivní názor.
Podle mě jediná možná vypovídací hodnota recenze je, jak splňuje svůj účel, tedy jak by se líbila cílovému publiku. Všechny ostatní vyjádření povedou k nějakému rozporu. Aby recenzent mohl hru spravedlivě hodnotit, měl by do tohoto publika patřit. Pokud by hru hodnotil nevhodný člověk, tak by jakákoliv hra mohla dostat 1/10, takže by to v praxi bylo jenom o tom, jaký preference recenzent má.
Vysoké hodnocení by vyjadřovalo, že hra dobře splňuje svůj cíl. Např. akční RTS s vysokým hodnocením by měla vybalancované strany, rychlé tempo, mnoho možností v multiplayeru, přívětivé ovládání, dobrou technickou stránku atp., ale nevadilo by, že nemá technologický vývoj, micromanagement aj. Naproti tomu nízké hodnocení by znamenalo, že hra má nedostatky, které ji brání v dosažení cíle.
Originalita by se podle mě měla hodnotit číselně a zvlášť. Důraz na originalitu je velmi individuální záležitost. Kdybych si chtěl zahrát nějaký fotbalový manažer, asi bych nehleděl na originalitu a inovativnost, protože jsem v životě ve fotbalových manažerech strávil asi tak 15 minut. Další věc je, že když je originalita již zahrnutá v konečném hodnocení, tak často dochází k nedorozumění. Jedna věc je, že sami recenzenti nemají jednotný pohled na to, jestli by se originalita hodnotit měla nebo ne. Zatímco recenze A a B říkají to samé, jedna hře dá 9 a druhá 7, protože vzala v potaz fakt, že hra toho nepřináší moc nového. Příklad dalšího problému je mylný výrok, že hra C (2010) je horší než jí podobná hra D (1995), protože má nižší průměrné hodnocení. To samozřejmě nemusí být pravda, protože do hodnocení C mohla snížit neoriginalita, přestože objektivně může být lepší než hra D.
Další věc je, že recenze platí pouze k datu, kdy byla napsaná. I kdyby recenze byla naprosto objektivní, tak nejde říct, že hra E je lepší než hra F, protože dostala vyšší hodnocení. Správně se může říct jenom to, že v době hodnocení byla hra E lepší než hra F ve své době hodnocení. Pořád se zpřísňují hodnocení her, takže dnešní hra by před 5 lety mohla dostat vyšší hodnocení než dnes. Navíc od té doby se toho mohlo hodně změnit, obzvlášť u her, které jsou při vydání zabugovaný, ale později to spraví patche. Rozhodně by nebylo na škodu, kdyby média u těchto her třeba půl roku po vydání napsali nějakou krátkou zprávu s aktualizovaným hodnocením.
Dejme tomu, že by vyšel solidní remake Tetrisu na iPhone, s novými módy, online žebříčkem atd. Za splnění cíle by to dostalo nepochybně hodně – nic nebrání tomu, aby to zabavilo casual hráče na pár minut, což pravděpodobně byl cíl hry. Na druhou stranu za originalitu by to dostalo velmi, velmi málo, protože to nepřináší nic nového. DA:O by dostalo o něco méně za splnění cíle kvůli tomu, že je tam pár hratelnostních nedodělků, grafika by mohla být lepší atd., ale zase více za originalitu. A konečně Braid by pravděpodobně měl obě dvě hodnoty velmi vysoké.
Myslím si, že tohle je ideální způsob hodnocení her. Všechno to do sebe krásně zapadá. Komplexnější hry by většinou měly nižší hodnocení za splnění cíle, protože je vyšší šance, že nějaká část (např. mechanismus, side-quest, nevybalancovanost povolání) bude špatně zpracovaná. Na druhou stranu by většinou dostávaly vyšší hodnocení za originalitu, protože je opět vyšší šance, že některá část hry je inovativní a nebyla předtím nikdy použita. Splnění cíle hodnotí hru jako celek a originalita hodnotí danou hru mínus všechny ostatní hry, tedy pouze to, co tato hra přináší nového. Čtenář může originalitě přiložit jakoukoliv váhu chce. Mě se třeba Dragon Age líbil asi o něco více než Braid, protože jsem zatím hrál jenom několik takovýchto hardcore RPG, a pořád mě nepřestaly bavit.
5 komentáře:
Tohle hodnocení je velice rozumné. Se dvěma výtkami: Zpětně hodnotit hru v nějaké tabulce je zbytečné, protože v herních časopisech se často o starších hrách mluví v nových recenzích a člověk si tak udělá obrázek o tom, co autor považuje za dobrou a co za špatnou hru.
Druhá "výtka" se týká toho, že podle mě nejlepší cesta je najít si pokud možno recenzenta, který mi sedne svým stylem a podle něj se řídit. V mém případě je to Michal Rybka. S 95% jeho recenzí jsem po zahrání těch her naprosto souhlasil.
Třeba já svýho oblíbenýho recenzenta nemám. Když si kupuju novou hru, tak si už nepamatuju, kdo to (kdysi) recenzoval.
Myslim, ze si to imho najlepsie zhrnul v 3 odstavci.
Ad originalita - osobne zastavam nazor, ze nie je podstatna, zalezi na celkovom dojme z hry.
Ad grafika - nikdy ju do hodnotenia neberiem do uvahy, totiz tu plati to iste co pri originalite. Najlepsi priklad z poslednej doby je Mount&Blade. Ma grafiku, ktora sa v niektorych kruhoch povazuje za velmi slabu. Pritom samotna hratelnost, resp. dojem z hry siaha do nebeskych vysin :)
A len tak, zo srandy a mimochodom: hra C (2010) je urcite horsia ako podobná hra D (1995). Ani nemusim vediet co je to za hru, staci, ze vidim rok vydania ;))
Pokud pro tebe originalita podstatná není, tak můžeš to hodnocení ignorovat. Tento způsob je podle mě dobrý právě v tom, že si každý může říct, jakou váhu originalitě dá. Dneska je to tak, že nějaký recenzenti ji do hodnocení zahrnují s velkým zastoupením, nějaký s menším a pár vůbec. Je v tom maglajz.
MB jsem nehrál, ale jestli má cíl spíše zaujmout hratelností nebo světem než nádhernými efekty, tak by se do toho grafika vůbec počítat nemusela. Jenom to, co je pro hru důležitý a relevantní.
:)
Parádní článek, dokud nebude hodnocení jako v krasobruslení (aspoň doufám, že to tak nějak už funguje), kdy se strhávají body ze 100 do 0 za konkrétní provedení určitého kvalitativně ohodnoceného výkonu, nikdy nebude hodnocení objektivní. Proč, protože objektivní hodnocení ze své podstaty musí fungovat, i kdyby existovala jen jediná hra na světě. Případně jediná hra svého druhu na světě.
clone9cz
Okomentovat