sobota 30. května 2009

Povolání v RPG, část 2/2

Téměř v každém RPG si hráč vybírá někdy kromě vzhledu, jména a rasy také povolání. Výběrem profese si hráč určí jakým stylem chce hrát. Někdy se však stane, že hra hráči nedá jasnou představu o možnostech a potom lituje svého rozhodnutí. V druhé části se s vámi podělím o moje nápady, jak předejít zbytečným frustracím hráče. (Tento článek stojí podobně jako Středověk na pomezí mezi elektronickými RPG a papírovými stolními hrami na hrdiny.)

O těchto prvcích jsem dumal, když jsem navrhoval vlastní RPG systém. (Pořád na něm pracuju, ale už je skoro hotový; jmenuje se Za sedmero horami; stránky naleznete zde; Hory jsou podle mě ideální RPG systém.) Měl bych dát bojovníkovi stejně rozmanité možnosti jako mágovi? V Dračím doupěti to bylo na pozdějších úrovních vyřešeno tak, že se mohl naučit tzv. "finty" – válečníkova obdoba kouzel. Měl bych vyvážit bojovníka a kouzelníka tak, že si budou silově rovni na všech úrovních?

Podle mě správná odpověď leží někde mezi oběma póly. Ano, hrát za mága by mělo být spíše pro pokročilé hráče, protože tak to hráči očekávají. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by nastat nedorozumění, kdyby si začátečník vybral bojovníka a potom by byl stejně komplikovaný jako čaroděj.

Jak se tedy můžeme vyvarovat situací, kdy je hráč zmaten kvůli hernímu systému, a zároveň dodržet nepsaná pravidla? Odpověď se může zdát jasná – použít herní systém, ve kterém si nevybíráte povolání ani dovednosti. Postava je na začátku universální a časem se zlepšuje v tom oboru, který využívá nejčastěji. Když byste například nejvíce kouzlili, vaše postava by se vyvinula v čaroděje. Je to taková kombinace Gothicu (nevybíráte si class) a Oblivionu (zlepšujete se používáním schopností). Toto by frustraci zdánlivě vyřešilo - kdyby hráč nechápal kouzla a magii nebo by ho to nebavilo, jednoduše by to nedělal a místo toho např. bojoval mečem. Tento systém sice řeší tento problém, ale jí vůči němu mám výhrady. Nelíbí se mi, že jste tím silnější, čím více danou schopnost používáte. V mnohých případech to vede k tomu, že běžíte a při tom pořád dokola sesíláte regeneraci životů, abyste se v tom zlepšili. V systému, kde můžete získat zkušenosti pouze když splníte questy, maximálně když zabijete potvory, tak se tento umělý v postavy nestane tak často.

Existuje tedy nějaké ideální design rozhodnutí, které by předešlo frustracím hráče a zároveň nepřinášelo vedlejší negativní efekty? Já si myslím, že nejlepší by bylo změnit důležitost volby povolání. Asi nejjednodušším ze způsobů, jak tohoto dosáhnout, je posunout samotný výběr povolání. Hra by hráči dovolila prvních pár hodin hrát za takový prototyp všech povolání – postava by uměla (samozřejmě velmi špatně) rovnoměrně bojovat, sesílat kouzla, léčit, krást apod. Hráč by si vybral herní styl, který ho baví a kterému rozumí. Při výběru povolání by potom byl lépe informován než kdyby si pouze přečetl strohý popis povolání. Odkládání výběru povolání se objevilo např. v MMORPG Age of Conan.

Další způsob je čistě spekulativní. Napadl mě při tvorbě Hor (mého RPG systému), ale zatím jsem ho nikde neviděl. Jde o to, že hráč má určitou volnost v tom měnit povolání. Fungovalo by to např. tak, že by hráč kromě klasických skill pointů měl také jakési volné body, které když by do něčeho investoval, tak by je jednou za čas mohl přemístit do jiné dovednosti. Vzhledem k tomu, že v Horách jsou povolání definovány dovednostmi, tento systém by umožnil (z)měnit povolání. Kromě strategických možnostech by toto právě dovolilo hráči vyzkoušet všechny povolání a vybrat si to, které se mu nejvíce líbí.

Výběr povolání v RPG je velmi podstatná věc, která dokáže hráči zkazit jeho prožitek ze hry. Proto by podle mě vývojáři měli zavést mechanismy, které by těmto situacím předešli. Jedna z možností je odložit výběr povolání, protože je zbytečné, aby hra před hráče stavila tak důležité rozhodnutí, které později nemůže změnit, hned na začátek hry. Další možnost je s některými omezeními umožnit hráči (z)měnit povolání v průběhu hry.

18 komentáře:

Ondra[sej] řekl(a)...

Ad Gothic a zlepšování - tam to naopak bylo přes zkušenosti a hráč si volil, v čem se nechá vytrénovat (ale je prvda, že všichni hráči začínali se stejnou postavou a povolání se později rozhodlo přidáním k některé z frakcí).

Systém zlepšování v tom, co člověk dělá, byl spíš ve hrách ze série Elder Scrolls a je to jedna z věcí, co mě na ní nebaví. Zdlouhavé trénování je sice celkem realistické, ale na druhou stranu to je dost nuda. Tak, jak to je v Oblivionu považuju za jednu z nejhorších možností, protože to nutí trénovat i méně zajímavé vlastnosti, jenom proto, aby člověk měl dostatek bodů na rozdělování při přechodu na další úroveň (a zároveň se občas musí vyhýbat používání vlastností, kterými by ten přechod na vyšší úroveň mohl způsobit předčasně). A aspoň pro mě je zábavnost RPG v procházení příběhem, ne v trénování vlastností, co mě vlastně nezajímají, abych měl rozumně silnou a vyrovnanou postavu.

dteiml řekl(a)...

Ondra: S Gothicem díky za upozornění, opravil jsem to. Jinak s Oblivionem s tebou souhlasím - tam mi ten RPG systém přišel úplně na hlavu. Jestliže se hráči nevyplatí přestoupit na další úroveň, protože budou silnější nepřátelé, ale postavě to moc nepomůže, něco je špatně.

RedBarDragon řekl(a)...

Já teď nevím, kde přesně to bylo, ale v jedné hře si šlo zvolit dvojí povolání s tím, že jsi leveloval nejdřív jedno a pak jsi se přepnul na to druhé a pracoval jsi na něm. nevýhody to mělo dvě: Jednak jsi při používání jednoho povolání (logicky) nezískával zkušenosti pro to druhé a druhak tam ty volby byly omezené. Hra totiž měla sadu dvojic povolání, které šly zvolit a nešlo si tak kombinovat jakákoliv dvě povolání..

Systém z Oblivionu mi nevadil. Zažil jsem ho i v Morrowindu (který jsem hrál déle, a proto o něm toho vím víc) a tam si stačilo zvolit do hlavních schopností třeba těžké brnění a člověk mě nejmíň jeden skill, který nevytrénoval jinak, než časem a v boji. A to, že někdo dal na CTRL kámen a šel spát, aby se ráno vrátil k postavě se Stealth na maximum je věc těch lidí. Já jsem to nikdy nedělal.

dteiml řekl(a)...

Mě to vadilo prostě z principu. Nebudu tady ale rozepisovat přesně proč, protože je to offtopic a toto téma vystačí na samostatný článek.

Unknown řekl(a)...

Mě připadá že nemůžeš takhle upřednostňovat kouzelníka před válečníkem. Ve všech (MMO)RPG, které jsem kdy hrál měla každá postava svojí danou roli. Prostě Mage sice mohl dávat ohromnej DMG, ale pokud by tam nebyl válečník- sesypal by se jako hromádka karet. Ano, postavy jsou vymyšlené na doplňování. Třeba ve WoW byl pvp sytém takové kolečko. Hunter je lepší než rougue a rouge je lepší než warrior atd...

dteiml řekl(a)...

Sirka: Vždyť já neupřednostňuju kouzelníka před válečníkem. Jenom říkám, že kouzelník bývá složitější na hraní než válečník, proto si ho většinou vyberou zkušenější hráči. Jinak je samozřejmé, že v MMORPG a v stolních RPG mají postavy různé role, a proto se musí navzájem doplňovat, ale to nemá nic společného s komplexností povolání.

Art-c' řekl(a)...

Ještě bych to trochu zamotal :-)... přece ve stolních rpg - hrách na hrdiny - nebyl nejsložitější a časem nejlepší mág, třeba naprostou imbou se stával alchymista... ale je to jinak v klasickém DrD a pak v DrD+ , kde jak si už říkal má bojovník mnohem více možností, a úplně jinak je to zas v D&D.
Existuje pak mnoho RPG her (myšleno už PC), kde člověk hraje za družinu a tam každé povolání přesně hraje svoji roli, člověk by byl bezmocný jen s "papírovým" mágem, ale samotný bojovník zas nedává takový "šlupky". Tam pak záleží na každém systému mi přijde ještě více, jakou dává možnost kombinace, komb atd.
A jaký mám názor na "provedení volby povolání ve hře". Určitě bych nedělal multi povolání, nebo uprostřed hry nepřestupoval, trochu mi to kazí moje fantasy stereotypy :-), starýho psa novejm kouskum nenaučíš... a nebo bych ty multi povolání omezil jen na některé kombinace, které nebudou tolik bít do očí...
K Oblivionu, nejprve sem ho dohrál čestně a měl sem docela dobrej pocit na konci, což se nedá srovnávat s tim když sem ho hrál podruhý a usínal sem s "kamenem na klávesnici" (ve skutečnosti jich bylo víc :-), šli takhle najednou cvičit asi 4 skilly, nebo 5) a na konci nic moc, hlavně člově neměl ten vztah k postavě, která se najednou stala mocnou a vlastně za žádné zásluhy. Ale samotný systém měl bavil, pamatuju si jak sem se svojí postavičkou pobíhal po mapě pro různé ingredience a poctivě si cvičil alchymii... pravidelně sem cvičil a i když to byla trochu nuda tak se to zúročilo právě v tom vztahu k postavě...
K nápadu s "volnými" body, které člověk může měnit v průběhu hraní. Stejně budeš ale převážně stále jen to jedno hlavní povolání a otázkou je kolik složitosti to do celého systému přidá. Sám bych považoval za nejlepší možnost hrát nějakou dobu na počátku za neutrální povolání, nebo dát možnost hráči seznámit se se světem a třeba vidět jak může jaké povolání na vyšších lvlech vypadat....

RedBarDragon řekl(a)...

Tak multipovolání je jen jedním ze způsobů, jak to řešit a mě osobně se ten způsob nelíbí. Morrowind mě svým systémem bavil a jediné, co jsem dělal trochu nepoctivě, bylo skákání, kterým se cvičil athletic skill. Moje postava furt poskakovala, protože pak ji míň zraňovaly různé pády (třeba když jsem zapnul levitaci a nestihl se vrátit dolů). Jinak jsem jel poctivě a ani jsem neměl potřebu nějak hru "přečůrávat" takovými triky. Prostě mi ten systém vyhovoval a bavil mě.

dteiml řekl(a)...

Art: V DrD posledním levelům vládl theurg. Jeho démoni byli neporazitelní, byl vševědoucí díky těm informativním démonům, mohl tvořit artefakty a z obyčejných zbraní udělat naprosté bijáky.

Co se týče vybalancování jednotlivých povolání, tak podle mě byl na nižších a středních levelech vždycky nejsilnější chodec. Přece jenom ten mohl dělat i věci, které s jeho povoláním vůbec nesouvisí (extra počet útoků s chodcovým mečem, psychologická magie, útočná kouzla, obranná kouzla, léčení, kletby aj.) a měl bonusy téměř na všechno.

Jinak je pravda, že měnění povolání je vlastně složitější než mít jedno povolání, ale podle mě je to pořád jednodušší než se snažit pochopit některé mechanismy např. v D&D (v BG apod.).

Dragon: Co se ti nelíbí na multipovolání? Přijde mi to mnohem realističtější. Přece jenom mág by se určitě mohl naučit např. plížení a bojovník ochočit zvíře. Něco jiného ale pak je, když se nemagický povolání snaží naučit magii. To potom záleží na daném světě, jestli je v něm běžné kouzlit, nebo je to talent, se kterým se člověk narodí.

Art-c' řekl(a)...

asi tak, je určitě fajn vidět mága jak na sobě nosí těžkou zbroj a nebo nějakého barbara s kouzelnou hůlkou :-/... to je jedna věc... druhá je, že povolání sebou nese i stálý výcvik, kdy bojovník ve svém volném čase svičí, lukostřelec střílí atd. když bude mít postava 3 povolání tak to ale vážně nemůže stáhat a bude to nepoužitelná směska. chápu třeba něco podobného jako paladin (bojovník a kněz), warlock (mág se specializací do boje...) ale, to sou svým způsobem další povolání. proto bych jako jedinou možnost multipovolání viděl ve stromu toho jak se jaké povolání může dál vyvíjet, třeba nejdříve jen bojovník pak paladin atd...
(jinak v tom DrD sem myslel theurga :-), napsal sme to špatně, ty vševědoucí démoni mě napadli právě jako první...)

dteiml řekl(a)...

Art: A co si vlastně myslíš o multi-class v Horách, kde mají povolání dovednosti a ty si vybíráš? Už si Hory hrál a tak mě zajímá, jestli toto považuješ za realistický.

RedBarDragon řekl(a)...

V multipovoláních, jak jsem je popisoval já, mi vadí, že si člověk nejdřív trénuje jedno a pak druhé a nikoliv obě zároveň. Pokud by si mohl trénovat obě zároveň, bylo by to fajn, ale to je v podstatě varianta systému z Morrowindu.

dteiml řekl(a)...

Dragon: V jaké hře si člověk trénuje jedno, a potom druhé povolání? Nevím přesně, co myslíš.

RedBarDragon řekl(a)...

Mluvím o svém komentáři z data30. květen 2009 19:31. (To je vidět, jak pozorně moje příspěvky čteš...)

dteiml řekl(a)...

Dragon: Tak promiň, jestli tě tolik urazilo, že musíš podle toho soudit jak pozorně čtu tvoje příspěvky. Radši nebudu zmiňovat, jak si mě jednou na ICQ obvinil, že jsem ti neodpověděl na nějakou otázku a přitom jsem odpověděl.
Jinak mě jenom vadí, že už tu tři příspěvky řešíš RPG systém, ve kterém si vybereš dvě povolání a střídavě je trénuješ, a přitom si myslím, že nikdo v této diskuzi neví přesně, o čem mluvíš. Dvě povolání je třeba v Guild Wars, ale tam trénuješ obě dvě zároveň. Buďto upřesni, co myslíš, nebo to nezmiňuj, protože si pod tím stejně nikdo nic moc nepředstaví. Tak jako tak dvojí povolání tento problém podle mě neřeší, akorát zvyšuje šanci, že si vybereš povolání, který nechápeš nebo tě nebaví.

RedBarDragon řekl(a)...

Mě to neurazilo. Jen si prosím svůj poslední komentář přečti a zamysli se nad ním. Zaprvé se zase oháníš pojmy typu "nikdo" a přitom bys měl radši mluvit jen sám za sebe. Zadruhé píšeš, že při výběru dvou povolání je větší šance, že si vyberu povolání, které mě nebaví, nebo mi nejde. To je dost velká hloupost, nemyslíš? Při výběru dvou povoláí je naopak ta pravděpodobnost volby špatného povolání o něco nižší..

Co se týče těch dvou povolání, myslím, že jsem to popsal dost dobře: Hra ti dá vybrat si buď jedno povolání, nebo předpřipravené kombinace dvou, ale s tím omezením, že začínáš s jedním z nich a po určité době můžeš "přepnout" na to druhé a pak zase zpátky k tomu prvnímu. (viz. stručnější popis v mém komentáři z 30.5. 2009 19:31). A už jsem si vzpomněl, kde to bylo. Bylo to v Baldur's Gate!

dteiml řekl(a)...

Dragon: Ty říkáš, že když si vybíráš dvě povolání, tak je menší šance, že si vybereš špatné povolání? Když máš více "šancí" na výběr, tak je samozřejmě větší pravděpodobnost, že zvolíš špatně, než kdyby si vybíral pouze jedno. Na druhou stranu je ale také větší pravděpodobnost, že si vybereš class, který tě bavit bude.

RedBarDragon řekl(a)...

V tom systému, který je v Baldur's Gate to tak je. Vybereš si dvě povolání a přepínáš mezi nimi. Takže si zkusíš nejdřív jedno a pak druhé. A když tě jedno z nich bude bavit, tak u něj můžeš zůstat. Nikdo tě nenutí přepínat.

Okomentovat