Konce her

Napadlo vás někdy, jaký upřednostňujete konec hry? Preferujete, když po dokončení hry vyjedou titulky nebo máte radši, když můžete dále brouzdat po světě? Mně nejvíce vyhovuje, když mi hra dovolí po konci pokračovat v herním světě a dokončit vše, co jsem předtím nestihl. V čem je otevřený konec, ve smyslu, že můžete ve hře pokračovat po dohrání, lepší než konec uzavřený? A jde otevřený konec uplatnit na všechny hry?

Uvedu příklad: Mass Effect. Neměl jsem zájem se zabývat vcelku nudnými „fetch“ questy a chtěl jsem konečně už vědět jaké úmysly má Saren. Plánoval jsem to tak, že dokončím hlavní příběh a potom dokončím všechny questy, abych získal achievementy. Problém byl v tom, že poslední oblast zabrala dlouho a po ukončení hlavního příběhu se odehrála efektní cut-scéna a já zírám na hlavní menu. Load game nepomohlo – přeneslo mě to na poslední save před koncem. Když jsem načetl hru předtím, než jsem šel k finální oblasti (odkud se nejde vrátit), mám postavu, která je o několik levelů nižší a tím pádem znatelně slabší než jsem byl zvyklý. Hrát za postavu, která nemá schopnosti, které jsem používal každou bitvu, je ne jenom deprimující, ale i dost nudné. Degenerace na rozdíl od progrese nepřináší zábavu. Podobná situace (ponoření do hlavního příběhu, dlouhá konečná oblast a uzavřený konec) mě potkala v Baldur’s Gate a v dalších hrách.

Proč tomu tak je? Proč nás hráče vývojáři tak omezuji? Samozřejmě otevřený svět po dohrání hry je možný jen tehdy, pokud hra vůbec otevřený svět má. Těžko by si někdo představil Half-Life v otevřeném světě. Na druhou stranu u her jako je Mass Effect, Baldur’s Gate, Fallout 3… Tam nevidím důvod, proč hráči zakázat pokračovat ve hře.

Další podmínka se týká žánru. Některé žánry se k otevřenému konci nehodí, protože by hráč po dohrání hry ve světě nic nemohl dělat. Do této skupiny patří všechny hry, které neobsahují vedlejší questy a úkoly. Zatímco v Mass Effectu může hráč splnit nedokončené questy, ve Far Cry nic takového nenabízí. Otevřený konec se tedy hodí výhradně pro RPG, protože nabízí nepovinný obsah, který si můžete zahrát po dokončení hry.

Emil Pagliarulo, Lead Designer Fallout 3, argumentuje tím, že když hráč dokončí příběh a najedou titulky, má dobrý pocit, že něco dokázal. Je pravda, že to ve hráči vyvolá pocit uzavřenosti a linearity. Ale je tato myšlenka opravdu to, co by vývojáři měli chtít v nás vyvolat? Pro hráče je mnohem uspokojivější, když ho po (stém) zachránění světu NPC jeho postavu na ulici obdivují a lichotí. Hráč by měl být za své činy odměněn i jinak než titulky a narativní ukončení hlavního příběhu, např. ve formě nových předmětů či schopností, ne jenom narativní ukončení hlavního příběhu. Doteď si pomatuju virtuálně společenskou odměnu za dokončení Thieves‘ Guild kampani v Oblivionu, kdy si vás všichni váží a mají k vám respekt. Toto „sociální“ pochválení je velmi účinné, protože svět okolo vás se změní a vy pozorujete důsledky svých akcí.

Přijde mi, že udělat uzavřený konec je pro vývojáře totožné, jako rovnou uznat neúspěch zaujmout příběhem. Pokud je náležitě propracovaný, příběh bude téměř vždycky zábavnější než řádové questy už jenom z toho důvodu, že má delší (herní) dobu. To mu poskytuje více prostoru, čímž je více rozvinutý a obsahuje více překvapení. Hra, u které převládá příběhová část, by měla vždycky mít otevřený konec, aby hráči měli možnost ještě dokončit tu (ne tolik zajímavou) část hry, ke které se při hraní nedostali.

Pokud to jde, pryč s uzavřeným koncem. Hráč chce ve hře pokračovat i po vyřešení hlavního konfliktu, navíc je efektnější, když jsou patrné přímé důsledky jeho úspěchu. Příběh mnohokrát upoutá tolik, že nevědomky dokončíte hru a už nemáte možnost se do ní vrátit. Je v zájmu vývojářů nabídnout hráči takový zážitek, který ho neomezuje a nefrustruje.